Dnes je Den prarodičůa od Pequese a Máse jim chceme platit zasloužený hold. Role, kterou v této době hrají prarodiče v mnoha španělských rodinách, je nesporná, protože v mnoha případech se staly osou hospodářské podpory.
Měli by však být schopni být součástí rodinné skupiny (a bez ohledu na geografickou blízkost) na základě svých skutečných možností. Myslím aniž by břemeno bylo nadměrné, a to ani z hlediska pomoci při péči o děti, a proto si chceme zapamatovat radu, aby je nepřetěžovala. Protože pro jaderné rodiny by měla stačit zkušenost, kterou mohou prarodiče předávat, a to je často ztraceno, když jsou obviněni z nadměrné odpovědnosti. Přijměte proto, že naši prarodiče mohou někdy odmítnout péči o děti (například aby rodiče mohli jít na večeři), aniž by se zhoršil vztah.
Dnes jsou hlavními postavami a přestože je naše děti musí mít na paměti, řekneme jim, že starším se rádi připomíná, a budeme povzbuzováni k tomu, abychom je navštívili nebo jim zavolali telefonicky.
A pokud mluvíme o těch prarodičích, kteří podporují rodiče tím, že usnadňují organizaci rodiny, musíme také zdůraznit psychologické týrání, kterému je mnoho vystaveno. Existují případy, kdy rodiče podmíněně navštěvují vnoučata s finančními příspěvky, což je úkon, který není vůbec odůvodněný bez ohledu na to, zda nám peníze chybí.
Stejně tak vážné je, že naši starší jsou zbaveni objímání a pocitu tepla dětí, když se jedná o rozluky nebo rozvody, s vazbou vyústí ve prospěch rodiče. Existuje jen málo případů, kdy prarodiče na jedné nebo druhé straně jdou do pozadí a jakýkoli typ vztahu s vnoučaty je nemožný.
Chceme se znovu pohnout gratulujeme prarodičůma umožnit dětem, aby je vždy pamatovaly (i když již zemřely), protože je to způsob, jak poznat jejich kořeny a cítit se součástí příběhu.
