Dnes začínám silně tento vstup říkat všechno s názvem. Pokud jde o vzdělávání dítěte je lepší, že se mýlíte být otrokem a dělat vše správně. Nebo to tak alespoň dávám přednost.
Jsme mnoho dospělých, kteří jako děti vyrůstali ve více či méně autoritářském klimatu, ve kterém za našimi rozhodnutími byl vždy úsudek našich rodičů („toto jste udělali dobře“, „toto jste udělali špatně“) a často, a S postupem času se jeho slova již nezařazovala, ale spíše pokračovala, než jsme se rozhodli.
Buďte poslušní být vzdělaným dítětem
Důvodem pro to, aby naši rodiče byli nahoře, abychom se vyhnuli špatnému stavu, a důvodem, abychom nás informovali, když jsme se mýlili (s křikem nebo trestem), bylo: dejte nám poslušnost, něco, co se zdá být znakem dobrého vzdělání u dětí.
V očích těch, kteří se dívají na poslušné dítě, je to dítě, které se neobtěžuje, chová se dobře, kdo ví, jak stát před ostatními, věnuje pozornost svým rodičům, a zdá se, že je to správné. Dítě, které poslouchá ostatní, je však dítě, které činí málo nebo žádné rozhodnutí a je dítětem s velmi malou analytickou kapacitou pro situace.
Bude to obvyklé (děti si zvyknou na to, že si nezvolí a jednoduše nebudou dodržovat mandáty svých rodičů), nebo se bude vyhýbat hněvu svých rodičů a soudců, ale děti se nakonec stanou vzorovými dětmi, z nichž mnoho matek učí s hrdostí nebo ty, které jsou kopiemi jejich rodičů, protože dělají přesně to samé jako oni a přesto jsou otroky. Jsou to otroci, kteří dělají vše správně a nedělají chybu, otroci, kteří dělají to, co jim ostatní říkají.
Řekněme, že tyto poslušné děti, které se nemohou samy rozhodovat (pokud se jich na něco zeptáte, podívají se na své rodiče, aby věděly, na co by měli odpovědět), vyrostou. Když jsou však dětmi, ukázalo se, že jsou příkladné a dobře vzdělané nikdo obdivuje dospělého, který neví, jak má jít, velmi nerozhodný, s malou osobností a malou schopností řešit problémy, které se mu zdají.
Vyzkoušejte si, udělejte chybu a učte se
„Proč padáme, Bruce?“ Řekl Thomas Wayne svému synovi. Chlapec se na něj zamyšleně podíval a čekal na odpověď. Otec se přiblížil, kdo bude v budoucnu znám jako netopýr, a řekl mu téměř šeptem jako ten, kdo řekne tajemství: „Naučit se vstávat.“
Tento fragment, který jsem popsal jako připomínku filmu Batman Begins, není ničím jiným než výkřikem pro svobodu dětí, že svoboda, která jim umožňuje vybrat, rozhodovat se, rozvíjet jejich osobnost, uspět a dělat chyby, vstávat, i když je na pevném laně a padají, více než jednou, naučit se vstávat.
Naší úlohou jako rodičů je vzdělávat naše děti tak, aby si samy zvolily, zda riskují, či nikoli, a aby tam, když padnou, jim pomohly vstát, pokud nás budou potřebovat. Každá chyba je příležitostí naučit se dělat něco jiného. Každá chyba otevírá nové dveře tvořivosti a vynalézavosti, logice. Každé selhání pomáhá dětem myslet.
Pokud jim nedovolíme, aby udělali chybu, pokud předvídáme, nebo pokud budeme pokračovat ve skandálu, že chceme, aby naše děti byly poslušné uděláme z nich poslušné občany, s malou kritickou kapacitou, s malou kapacitou přemýšlet o řešení problémů, které se objevují, as potřebou, často nebo vždy, někoho nadřízeného, který jim řekne, kam hodit: „Jak si mohu vybrat cestu, pokud má cesta Vždy mě diktovali moji starší? Jak zjistím, která možnost je nejlepší, pokud jsem si nikdy nemusela nic vybrat?
Ten, kdo se nikdy nerozhodne, nikdy nedělá chyby a dělá všechno správně. Ten, kdo se nikdy nerozhodne, nezná skutečné důsledky toho, že něco špatně dělá, a má potíže předvídat chyby (jak budu vědět, co se stane, když se mýlím, pokud se nikdy nemýlím) a problémy s jejich řešením.
Zahrajme si nyní, když tyto děti, ty, které byly schopny vybrat a dělat chyby, vyrostou. Budou to lidé, kteří budou moci vybrat a předvídat chyby, budou mít osobnost, aby řekli „ano“ a řekli „ne“, budou autonomní a nezávislí a budou mít jasno na cestě vpřed. Mohou se mýlit, jako každý člověk, ale budou vědět, jak to zkusit znovu, nebo vědí, jak být upřímní, a neudělají to, pokud je riziko větší než přínos.
Nemám křišťálovou kouli a to je jen dohad a hypotéza, ale brzy je logické, že rosteme docela podobně, jako jsme vyrostli.
Nechci poslušné děti, které se vždy chovají dobře. Chci, aby děti dělaly věci pro děti a dělaly chyby, hnusily se a učily se s nimi, takže v budoucnu jsou to dobří lidé, protože chtějí být a ne proto, že jsem uložil dobro jako mandát a žít život, který se rozhodli žít (a ne ten, kterého jsem se rozhodl žít).
Fotografie | Martin Pettitt, mrsraggle na Flickru
U kojenců a dalších | Nelíbí se mi Supernannyho metody: „Používání odměn a trestů má velmi přísná pravidla“: rozhovor s psychologkou Teresou Garcíou, sebepotřeba: klíč k činnostem
