Arturo se blíží naplnění svého šest měsíců starý příští středu A čas letí. Ti z nás, kteří mají dítě, se nám zdá, že jsme včera měli syna v náručí poprvé.
Pořád mám svoji hruď a postupně přidávám obilnou kaši; ale Arturo nechce vědět nic o láhvi, kterou jí jako lžičkou jako senior. Měli byste vědět velmi chutné, protože vidět pohár vstoupí do těla v radosti, která to prokazuje energetickým kopem.
Můj nejstarší syn už byl úplně žárlivý a zrodilo se mezi nimi tajné emoční spojení. Arturo vypadá dobře, raději píšu obdivovatelé VŠECHNY, co jeho bratr dělá, usmívá se a je ohromen pohyby a zvuky, které Lucas dokáže při hraní slyšet.
Obvykle dobře spí v noci, má-li během dne mnoho podnětů, křičí a křičí a křičí, než půjde do postýlky. Spí na úsek, i když někdy za úsvitu někdy tvrdí, že je jeho „tematický“.
Z mé strany jsem měl dvě děti a objevil jsem nový aspekt, který jsem ignoroval: jak rychle můžu být. Rychle se osprchuji, zatímco Arturo si zdřímne (což je zkrátí). Nyní mohu s vlastnictvím říci, že „čas jsou peníze.“ Také jsem zjistil, že mi přirozený vzhled vyhovuje. Už jsem to řekl v Momově příspěvku zdůrazněném do očí. Také jsem naladil svůj hlas a jsem královnou improvizovaných písniček, když jdu do auta a dítě začíná protestovat. Myslím, že je to vrozená stránka matek s dětmi.
Náš dům, od narození dítěte, má zvláštní výzdobu: „hračky všude,“ chrastítka na pohovce, tělocvična v obývacím pokoji ... plus hračky, které tam Lucas nechává a že má problémy s shromažďováním. Když tedy přijde nečekaná návštěva, musím si udělat pohovku na gauči. V domě je jasné, že existuje dítě.
Obecně lze říci, že dodávám. Když jsem byla těhotná, byla jsem strachem. Moje děti vyrůstají zdravě a šťastně a to mě naplňuje velkou spokojeností.
