Chlapci jdou v modrém a dívky v růžovém. Chlapci nosí kalhoty a dívky oblečené. Dívky nosí copánky a copánky a chlapci mají krátké nebo volné vlasy. To by mohlo být velmi základní shrnutí trendu v obraze dětí a dětí.
Všichni se pohybujeme více či méně v rámci těchto okrajů, protože neoblékáme naše děti šaty, ani je neoblékáme oblečením určeným pro chlapce (i když je to více unisex a nebylo by to tak divné).
Všichni kromě Kanadští rodiče, kteří se rozhodli nikomu neodhalit pohlaví svého již narozeného dítěte a dá vám úplnou svobodu oblékat se jak s oblečením pro chlapce, tak s oblečením pro dívky.
Dvojice, kterou vytvořila Kathy Witterick (38 let) a David Stocker (39 let), již mají dva chlapce, kteří se jmenují Jazz (5) a Kio (2). Tyto dvě děti začaly kolem 18 let. měsíce věku, vybrat si oblečení, které chtěli nosit, a jejich rodiče se neomezovali pouze na oblast dětí, ale měli také možnost si vybrat mezi tím, co našli v dívčí sekci.
Mohou také nosit účes, který se jim líbí nejlépe, ať už mají dlouhé nebo krátké vlasy. Například Jazz, nejstarší, už byl viděn v růžových šatech a v současné době nosí dlouhé vlasy, pod rameny, sbírané copem.
Jak manželství říká, chtějí dát svým dětem svobodu zvolit si, co chtějí být. Se dvěma dětmi, které již mají, byla vždy ta schopnost rozhodování, ale lidé věděli, že jsou dětmi, navzdory všemu. Teď, s právě narozeným dítětem, kterému říkali Storm, nechtěli nikomu říct ani sex.
Kritika této rodiny příliš dlouho nepřicházela, protože chtěla zajistit psychologickou integritu těch dětí, které mohou být zesměšňovány jinými dětmi. Objevily se však i hlasy, které podporují jejich postup, protože je to způsob, jak porušit zavedené sociální normy, které nemusí být nehybné.
Jak mi jeden učitel jednou řekl: „není nic špatného na tom, jak si na hlavě nosit banánovou slupku, ale první, kdo ji nosí, je bezpochyby výsměch všech.“ Osobně si myslím, že bych se svými dětmi nikdy něco takového neudělal. Není to tak, že by mi to připadalo špatné, mnohem méně, ale vzpomínám si na své dětství, když řekli „dívku“ těm dospělým, kteří nevěděli, jak rozlišovat moje pohlaví, a pravda je taková, že se mi moc nelíbilo. Nyní se mnozí dospělí dívají na mé děti a ptají se, zda jsou chlapci a dívky, a mnozí přímo říkají „dávejte si pozor na dívku.“ Pokud k tomu dojde oblečením do dětských oděvů, představte si, co by se stalo, kdyby se oblékli do šatů a nosili copánky.
Mimochodem, když vidím tvář dítěte, Jsem si téměř jistý, že je to další chlapec.
