Četl jsem fantastický rozhovor s psychiatrem Luisem Rojasem Marcos publikovaným v časopise My Baby and I v únoru.
Mluvte o tak důležitém aspektu při utváření osobnosti dítěte, jaký je sebeúcta. Nenarodíme se s tím, ačkoli je pravda, že vliv genů, je kovaný na základě zkušeností, které žijeme, v nichž jsou první roky života zásadní.
Vysvětluje, že sebeúcta je posouzení obrazu, který si každý vytvoří. U dítěte tento obraz do značné míry závisí na názorech, které o něm mají ostatní.
Rodiče zde hrají zásadní roli. Protože všechno, co předáme našemu synovi, ovlivní jeho vlastní hodnocení.
Proto je důležité, aby rodiče i zbytek rodiny přispívali k tvorbě dítěte konstruktivní sebeúctazdravý To znamená, že mají sklon vnímat pozitivní život a nikoli negativní, že jsou spokojeni se svými vlastními úspěchy, že jsou spokojeni se svým životem a že se učí hodnotit sebe.
Opakem konstruktivní sebeúcty je a ničivé nebo narcistické sebevědomí, což vysvětluje Dr. Rojasovi, že je to nový koncept, který rozlišuje, že osoba s vysokou sebeúctou není vždy synonymem dobré sebeúcty. Jsou to lidé s vysokou sebeúctou, ale nejsou zdraví, jsou založeni na aroganci, nadřazenosti nad ostatními.
Jak nyní můžeme pomoci dětem aby vytvořili konstruktivní sebeúctu a ne destruktivní?
Zásadní otázkou jsou hodnocení, která o nich děláme. Není správné označovat lidi špatnými nebo dobrými úsudky jako „jste tlustí“, „jste dobří“ nebo „jste zlobiví“, například to děti opakují a nakonec vytvoří ten samý obraz.
Maximální péče s oceněním jako „jste nejlepší ve třídě“, „jste nejsilnější ze všech“, protože jsou to poznámky, že dítě nakonec uvěří a vytváří pocit nadřazenosti nad ostatními, a to je destruktivní sebevědomí, které nechceme pro naše děti
A konečně, a co je velmi důležité, jsou naše zrcadlo děti. Koncept sebevědomí, který rodiče nevyhnutelně vyznávají, je přenášen na naše děti, takže opět musíme jít příkladem.