Děti si často stěžují, když je poprvé necháme v náručí cizince. Musíme však mít na paměti, že je pro naše dítě vhodné prožít myšlenka oddělení. Pokud dítě roste a stává se nezávisle na svých rodičích postupně a logicky, nemusí utrpět žádné trauma. Kromě toho, pokud se od něj začneme oddělit od raného věku, bude pro nás snazší odhalit jakoukoli změnu v postoji z vaší strany. Je velmi důležité, aby byl tento proces postupný.
Různé stupně oddělení mezi dítětem a matkou
- Ať si to cizinec vezme do náruče.
- Nechte jej několik minut v jiné místnosti s rodinným příslušníkem nebo přítelem.
- Nechte dítě v pokoji, když jste v jiné místnosti v domě; poprvé jen na pár minut a pak můžete čas prodloužit.
- Nechte ho spát ve svém pokoji.
- Nechte to doma s někým jiným než vy nebo váš partner.
- Vezměte ji do školky nebo školky.
- Oddělte se od něj na stále delší dobu, dokud od něj nebudete trávit celý den.
- Postarejte se o to, aby základní vzdělání začalo.
- Dovolte mi strávit noc v domě přítele nebo příbuzného.
- To mi umožňuje strávit několik dní mimo domov (chodit na kempování, žít spolu, strávit několik dní v domě přítele během prázdnin, chodit na procházku se školou atd.).
- Habitúlo jít nakupovat v okolí.
- Nechte ho řídit pouze ve veřejné dopravě.
- Dávejte pozor, aby začalo sekundární vzdělávání.
Je normální, že když se oddělíme od našeho syna, zažíváme smutek a neklid, protože se obáváme, co by se mu mohlo stát a jak by mu to mohlo ublížit. A také proto, že se bojíme čelit tomu, co budeme cítit, když nebudeme mít dítě poblíž. Musíme si však uvědomit, že jediné, čeho dosáhneme, pokud si náš syn uvědomí, že máme špatný čas, je to, že má horší čas, cítí se ještě více zmatený.
Pamatujte: děti nejsou majetkem, ale jedinci, kterým musíme pomáhat růst a dospívat.
