Všichni víme, že život není spravedlivý a že otec musí pohřbít dítě, je možná jedním z nejhorších příkladů. To musel Hammac projít loni v říjnu, když jejich pětidenní chlapec prohrál bitvu, kterou bojoval od narození.
Ashlee Hammac, matka zesnulého dítěte, byla rozbita bolestí, ale uvědomili si, že její 3letý syn měl stejně špatný čas a bylo pro něj velmi obtížné oddělit se od jeho bratra, takže Umístil pískoviště do hrobu svého malého syna, aby jeho starší bratr mohl hrát při návštěvě.
Stalo se to loni 11. října, po komplikovaném konci těhotenství a ještě horším porodu se narodil malý Ryan Michael, ale něco nešlo dobře, nebo možná bychom měli říci, že to bylo strašně špatně a Ryan se narodil s Hypoxicko-ischemická encefalopatie, (nebo jeho zkratkou v anglickém HIE). Což znamená, že do mozku se nedostane dost krve a dochází mu kyslík.
Po pěti dnech boje na jednotce intenzivní péče, ve které byl doprovázen rodinou, se jeho malý mozek nemohl zotavit z utrpěné a zastavené škody. Hammac a její manžel čelili obtížné volbě: „Každá matka chce, aby její děti zůstaly, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, nechtěl jsem s ním pokračovat v případě, že trpí, a oni mi nemohli říct, jestli trpěl nebo ne.“ Poté, co se s ním rozloučili, nechali jeho nejstaršího syna na chvíli zůstat s ním, během kterého zpíval některé ze svých oblíbených písní.
V těch chvílích bolesti, jedna z věcí, které mu Hammac říká, ho povzbudilo, bylo vědět, že se jeho syn nějak vrátil ze smrti, protože jeho srdce bylo darováno a mohl by zachránit život jiného dítěte.
Během následujících dnů si uvědomil, že jeho nejstarší syn musí být se svým bratrem, zkrátka s ním mluvit, Potřeboval jsem místo, kde bych mohl plakat. Rozhodl se tedy, že udělá něco zvláštního, aby si vzpomněl na své malé dítě a zároveň byl zvláštním místem pro jeho nejstaršího syna. Přemýšlel o tom, co se mu dnes nejvíce líbí, a nebyl ničím jiným než kamiony a rypadla, a tak se rozhodl umístit pískovnu na hrob svého syna.
Hammac říká, že jeho syn ho mnohokrát žádá, aby si zahrával se svým bratrem, zatímco s ním mluvil, jako by tam byl a znovu a znovu zpíval své oblíbené písně.
Po této tvrdé ráně vytvořil Hammac stránku Facebooku, která ctí památku jeho syna, paměťové stránky, kde věnují knihy a přikrývky, aby pomohly rodičům, kteří stejně jako oni procházejí stejnou věcí.
Je těžké se dostat do obuvi někoho s takovou ztrátou, je to něco, co si neumím představit, stejně jako je pro mě velmi komplikované porozumět, jsou pocity bratra, který byl ponechán bez toho dlouho očekávaného společníka na celý život, teď vidím s mými dětmi hrát spolu a já jsem ohromen myšlenkou, že jeden z nich je pryč. Považuji za obzvláště obtížné pochopit, jak dítě tak mladého věku dokáže vytvořit tak silné pouto s někým, kdo sotva viděl několik minut.
Způsob, jak pochopit smrt, je šokující, nebo bych měl říci, jak se přizpůsobit něčemu, čemu nerozumíte, tak malého dítěte. Protože je schopen představit ho jako součást svého světa a pokračovat ve hře se svým nepřítomným bratrem, jako by byl postavou ve své vlastní symbolické hře. Možná je to touha mít bratra, s nímž si může hrát, nebo že věří, že to, co se s ním stalo, je každodenní událost a že má bratra, který je v nebi.
Možná to je způsob, jakým pochopil, jak my dospělí musíme mít mezi námi milovaného člověka, když je pryč, aby si pamatoval dnešní den. Chápeme, že je pryč, že se nevrátí, ale i tak to ten malý pochopí?
Bez ohledu na výše uvedené Ashleeova myšlenka modifikovat něco, co samo o sobě přináší smutek a touhu, v oblasti něhy a lásky mezi bratry. Udělal byste to samé?
