Před několika dny jsem vám to řekl rodiče musí dbát na „signály“, které nám naše děti posílají, objevit umělce uvnitř. Umění, dárek, zvláštní kvalita ... kdo nemá žádné, ani malé dovednosti?
Mohlo by to však být tak, že si tento dar rodiče nevšimli, nebo že rodiče byli největší překážkou v rozvoji dítěte. Potom rodiče zastíní děti, jak nám Roald Dahl říká ve svém románu „Matilda“:
Rodiče, kteří o své děti projevují nejmenší zájem a kteří jsou, samozřejmě, mnohem horší než ti, kteří mají klamnou lásku. Pan a paní Wormwood byli jedním z nich. Měli syna jménem Michael a dceru jménem Matilda, kterou rodiče považovali za něco víc než jen držení těla. (...) Pan a paní Wormwoodová netrpělivě čekali, až se jejich dcera zbaví a zahodí (...).
Jsou o rodiče, kteří ignorují vlastnosti svých dětí, kteří je vypínají nebo opovrhují. Takže neznám syna, při jakémsi zneužívání dětí je také smutný. Doutnavější je „umění“ dítěte. To se děje Matildě, mimořádné holčičce v románu:
Už je špatné, že existují rodiče, kteří zacházejí s běžnými dětmi jako s držením těla a buchty, ale je mnohem horší, když je dotyčné dítě mimořádné, a tím myslím, když je citlivé a jasné. Matilda byla obojí, ale především brilantní. Měl tak ostrou mysl a učil se tak rychle, že jeho talent by byl jasný až středně inteligentním rodičům. Ale pan a paní Wormwoodové byli ve svých sobeckých myšlenkách tak pomalí a tak vstřebaní, že nedokázali ocenit nic neobvyklého u svých dětí.
Naštěstí Matildina neobvyklý talent kultivuje sama mimo svou rodinu. Naučil se číst ve věku tří let díky časopisům a knize receptů, která byla v jeho domě, a když požádá otce o knihu, aby utekla učení a radosti, odpoví:
- Kniha? Proč chcete zatracenou knihu? (...) Co se s tím sakrem děje? Koupili jsme si krásnou dvanáctipalcovou televizi a nyní přicházíte s žádostí o knihu! Kazíš se, dcero ...
Naštěstí Matilda nespadá do obrazovkových sítí a objevuje veřejnou knihovnu. Kolik Matild, ne novinek, však zůstane na cestě? Protože u rodičů, kteří jsou tak „retardovaní“ a negativní, by nejběžnější věcí bylo, aby děti upadly do stejné omráčené tváře obrazovek ...
"Matilda" je fascinující dětský román s filmovou verzí, kterou také doporučuji. A pokud jsem mluvil, že „naštěstí“ Matilda se často stává, nebo ne, není to proto, že má smíšenou fikci a realitu, ale že V Matildě vidím odraz mnoha mimořádných dětí z masa a krve.
Mohou to být jeho rodiče, může to být škola, společnost ... ti, kteří ho nenechají rozvíjet a růst. Chci si myslet, že není příliš mnoho rodičů jako Wormwoods, ale je dobré si uvědomit, že první dávejte pozor a dbejte na vkus a potřeby dětí to jsme my
