Všichni víme, že děti od (přibližně) dvou let mohou trpět epizodami hněvu proti uvalení dospělých (a čelit společnosti, kterou začínají znát). Říkáme jim záchvaty hněvu nebo záchvaty hněvu a někteří rodiče jsou naštvaní Věřím, že jsou to jen pokusy vyjádřit pocity.
Americká psychiatrická asociace změnila svůj název po přezkoumání DSM 5. Co si myslíte? "Jak vám říkám, bylo mi řečeno, abych vzal svého syna k lékaři, protože bere více než tři záchvaty hněvu týdně a určitě můžu mít poruchu narušující náladu (DMDD)". Došlo mi to tělo, že nevím, zda se smát nebo plakat, musím o tom přemýšlet.
Úpravy byly (zjevně) provedeny, aby se zabránilo nadměrné diagnóze bipolární poruchy, ale jaké je toto úsilí označit děti? Proč jsme si navzájem chybí, když děti vyjadřují svou nespokojenost pláčem nebo kopáním? Pokud není pro ně svět stvořen. Kdo přemýšlí o svých potřebách? (Ne, nemyslím konzole, hračky, sladkosti a mimoškolní aktivity, aby byl jejich výcvik ukončen).
Více porozumění a méně diagnostiky
Od té doby ti to říkám Neplánuji spočítat počet záchvatů, které mé děti trpí, ať už říkají američtí psychiatři. Budu se angažovat tak, aby část světa, kterou dostávají, byla o něco humánnější a já se budu i nadále snažit stanovit limity, které jsou pochopitelné, a které nám všem pomohou žít ve společnosti a pochopit, že nemůžete mít vždy všechno co chceš
Ale především se budu snažit najít přijatelné způsoby, jak vyjádřit své emoce, aniž bych nikomu ublížil (ani sám sobě). Mezitím zůstanou dětmi ve stále složitější a násilnější a méně empatické společnosti.
Někteří odborníci říkají, že právě v raném dětství musí být diagnostikovány určité poruchy. Konkrétně a přemýšlet o DMDD (jak nudné dlouhé jméno, poté, co jste to řekli, se zdá, že jste nic neřekli), jak vzácné je, že osmileté dítě chytí záchvaty hněvu? Není jim dovoleno mít špatný den?
Trocha diskuse
K mé úlevě, Španělská federace asociací psychoterapeutů, dává trochu zdravého rozumu, když jsem před rokem napsal, že „… Obdivujeme různá úsilí pracovní skupiny DSM-5“, „... Jsme znepokojeni snížením prahových hodnot pro více kategorií poruch, zavedením poruch, které mohou vést k nevhodnému lékařskému ošetření zranitelných skupin obyvatelstva, a konkrétních návrhů, u nichž se zdá, že nemají empirické důvody.“.
José Sahovaler je argentinský psychiatr a psychoanalytik se specializací na děti a dorost. Myslím, že je velmi úspěšný, když vyjadřuje, že když jsou děti označeny za záchvat vzteku, otázka se ztratí o tom, co se s nimi skutečně děje.
A psychoanalytický lékař Gustavo Duspuy uvádí, že „záchvaty hněvu jsou stažené z nejmenších“ a obviňuje novou příručku z „funkčnosti k lukrativním zájmům farmaceutických laboratoří“.
Řeknu ti tajemství, ale jen tobě (nebudu to říkat doktorovi pro případ), každý, kdo je se mnou, když jsem přetékal, by si myslel, že trpím DMDD. Je mi naštvané, že nedosahuji všeho a občas plaču, cítím se bezmocný, protože nemám více podpory ve vzdělávání svých dětí a mé výkřiky unikají, cítím hněv a musím běžet, abych se podíval z okna, abych se necítil roztrhat něco od sebe
Jsem nemocný Je to tak, že neznám limity? No, ne, jsem docela zdravý člověk, který se snaží přežít v tomto chaotickém světě. Totéž se děje dětem s přitěžující skutečností, že potřebují více lásky a porozumění od všech těch, kteří daleko překročili dětství, s porozuměním, které ne vždy najdou.
