Schopnost dítěte ovládat nutkání jíst pochoutku může poněkud předpovídat jeho charakter a způsob, jakým je v dospělosti. Ve stejném smyslu to naznačuje nedávná studie Děti schopné odolat sladkému mají v dospělosti menší riziko obezity.
Výzkum je založen na tzv. Bonbónovém testu provedeném psychologem Walterem Mischelem v 60. letech, který měří impulsní kontrolu u čtyřletých. Spočívalo v tom, že nechal dítě se želé na stole, a sliboval, že kdyby ho nejedl, po návratu za 20 minut mu dá dvě želé a opustí místnost.
Je obtížné vědět, co bychom se čtyřmi lety v této situaci nebo s našimi dětmi udělali, ale je jasné, že pro malé dítě je velmi obtížné zvládnout sebeovládání.
Podle výsledků této studie se u dětí, které byly schopny čekat na odměnu, ukázalo, že jsou kompetentnější, odpovědnější, sebevědomější, společenští a připravenější adolescenti, aby čelili frustracím života.
Na druhé straně ti, kteří nebyli schopni ovládnout impuls a předčasně snědli želé, byli obecně problematičtější, nerozhodnější, nejistější a méně schopní zvládnout obtížné situace.
Vědci z University of Wiscosin se nyní zaměřili na přibývání na váze v dospělosti a přenesli experiment do šance člověka na obezitu.
Po dosažení těch dětí, které se zúčastnily studie ve věku 30 let, vědci pozorovali index tělesné hmotnosti (BMI) a zjistili, že každou minutu, kdy děti mohly zpozdit uspokojení svých tužeb, to odpovídalo snížení BMI o 0,2 bodu v dospělosti.
Je zřejmé, že děti schopné odolat sladkému, tj. s větší schopností sebeovládání svých impulzů, mají menší riziko obezity v dospělosti Jsou lépe připraveni zvládnout své vlastní pokušení.
Zajímavé je, že pomoc dětem při zlepšování jejich sebekontroly by mohla přispět ke snížení rizika nadváhy a také k odhodlání, sebevědomí a nakonec šťastnější (i když si nemyslím, že že sebeovládání je vždy synonymem štěstí).
