Důležitost reakce na první dětské hry

Hlavním cílem hry je bavit se a dávat smysl a hraje zásadní roli při vývoji kojenců a dětí. Proč Když dítě začíná své první hry, je nezbytné reagovat.

Dítě pár měsíců je spokojeno, když vidí, že dokáže manipulovat s prostředím a získat odpověď od rodičů obecně. První hry se dají, když hodíte předmět na zem a ten se vrátí.

Protože tato hra nám také dává uspokojení, stává se „vzájemným potěšením“, které dává smysl a dělá z této hry skutečnou „hru“. Toto sdílené potěšení dává hře smysl a přiměje dítě, aby získalo energii a nadšení pro hledání nových interakcí a opakování.

Spolu s házením předmětů na zem, opakováním zvuků a jejich reakcemi, když napodobujeme jejich vokalizace a zvuky nebo naopak, se stává další rozhodující okamžik hry v jejích počátcích.

Zakryjte si tvář a objevte, jak hrajete „schovávejte se“ na otázkách rodičů (kde je dítě, je pryč? Ne, je tady! ...) je další z jeho prvních experimentů jako ovladač hry.

Na všechny z nich rodiče reagujeme se zájmem a radostí. Ale naopak, má-li pečovatel nebo člen rodiny nejvíce v kontaktu s dítětem biologické, psychologické nebo sociální problémy, pokud „nemůže“ zvládnout a první dětské hry přetékají a netrpělivě reagují nebo se zlobí, odpověď na tyto hry je převážně noes.

Vzhledem k těmto popřením je závěr dětí takový, že není zábavné „hrát“ (protože se dospělí rozhněvají) a nemá smysl házet chrastítko, protože „mizí“ nebo se hádají, nebo nezáleží na vytváření nových zvuků, protože nedostanu odpověď jako opakování

Samozřejmě, před touto hrou „vědomé“ dítěte, si můžeme hrát s nimi, stimulovat je a ačkoli prozatím nedostaneme jasnou „odpověď“, za pár měsíců to bude dítě, které chce začít nové hry, jeho první hry.

Posílení, které se od prvních měsíců dostává hře kojenců, jejich rodiči a / nebo pečovateli je přenos energie a odporu, který tvoří základ budoucích her ve společnosti a potěšení. K tomuto posílení dochází pouze tehdy, pokud si dospělý „užívá“ a váží si dětí, které si hrají, a ti malí budou vědět, jak si toho vážit jako projev náklonnosti, kterou si navíc užívají.