Začali jsme oslavovat Den matek, cyklus, ve kterém budeme publikovat příběhy, které nám naši milí čtenáři zasílají, vysvětlují a sdílení toho, co pro ně tato jedinečná zkušenost, která je mateřstvím, znamenala.
Tuto řadu jsme nazvali “Mami, řekni nám svůj příběh".
Dnes vám přináším vzácný příběh Caro a Pí, matky a dcery, kteří čelili svým životům s odvahou a něhou, že vás, jak se mi stalo, vás nenechají lhostejnými.
Když se moje princezna narodila, bylo mi 18 let, ale nebála jsem se, byla jsem si jistá, že jí můžu dát všechno, věděla jsem, že ji mohu naučit, co jsem potřebovala, byla jsem velmi jasná o hodnotách, které jsem jí chtěl vštípit. Otec pracoval a já jsem studoval. Po 5 měsících jsem začal pracovat, ale měl jsem štěstí, že jsem ji mohl vzít sebou. Když se Píovi stalo jeden rok, její otec a já jsme se rozešli a my jsme žili sami. Moji rodiče byli velmi nápomocní při pokračování ve studiu učitele počáteční a mateřské úrovně, mé velké povolání, starat se o ni pokaždé, když to potřebuji. Dnes je jí 3 roky a teď mám obavy, obávám se, že vyrůstá bez jejího otce, že tam není, když to potřebuje, a že nevím, jestli budu schopen zakrýt prázdné prostory, které mu v srdci zanechá ... Ale Probouzí se každý den s úsměvem, chodíme hodně, rádi chodíme do kina, do divadla, do knihovny ... "Její úsměv se stal chlebem se sladkým ránem" a vidět, jak hraje a roste, je to, co mě dělá nejšťastnějším v svět
Drahý, jsem si jistý, že mu budete moci dát veškerou lásku a péči, kterou vaše dcera bude potřebovat. Hodnota i doručení vám zaručují.
Zvu vás znovu k našim čtenářům, abyste nám poslali své příběhy, nejlépe mezi pěti a osmi odstavci a doprovázené fotografiemi (s šířkou min. 500 px) vás a vašich dětí, abychom je mohli s příběhem publikovat.
Pošlete nám své zkušenosti na adresu [email protected].
