Někdy studie pouze potvrzují něco, co nám náš zdravý rozum už řekl. Naštěstí jsem nezažil podobnou situaci, ale chápu napětí, strach a traumatickou zkušenost, která by měla znamenat nechat nemocného nebo předčasně narozeného v jednotka intenzivní péče v nemocnici. Osamělost, kterou lze pociťovat bez potřebné podpory od přátel, rodiny a samozřejmě lékařského týmu.
Abychom lépe porozuměli zkušenostem těchto otců a matek, provedli 3 kanadští vědci studii zveřejněnou v časopise Pediatrics. Sledovali 16 rodičů velmi nemocné nebo předčasně narozené děti, které byly v novorozeneckých JIP, shromažďování informací o různých aspektech. Vaše úroveň pohodlí, vaše hlavní obavy, komunikace s nemocničním personálem, přístup k informacím o vašich dětech a další obecné informace o zážitcích na JIP.
Výsledky jasně poukazovaly na pocit nedostatek kontroly nad situací. Nejvíce si vážili rodiče, kromě kontaktu v současnosti s přáteli a rodinou přímá komunikace s lékařským týmem. Považovali podporu soudržných lékařských informací za velmi podpůrnou, a to i prostřednictvím stručných písemných zpráv, které by objasnily celkový stav dětí.
Hlavní závěr studie tedy potvrzuje, že rodiče pociťují pocit nedostatečné kontroly, když mají novorozence na JIP. Specifické činnosti, které jsou tak jednoduché jako ty, které jsou uvedeny, by pomohly znovu získat ten pocit kontroly a pociťovat, co vlastně jsou: rodiče, ochránci a partneři dětí.
Zkrátka a více humanizovaná a přizpůsobená pozornost to rozhodně při určitých příležitostech chybí (a ano, mohu mluvit z vlastní zkušenosti v případě hospitalizace starších příbuzných) a že v případě zasažení našeho bezmocného dítěte je mnohem nezbytnější. Doufejme, že tento výzkum posílí ty podpory tak jednoduché, že naštěstí vezmou v úvahu stále více profesionálů.
