Dnes jsem našel tento obrázek a to mě přimělo myslet. Na fotografii vidíte tři děti mávající z vrcholu stromu se zprávou. Vzpomněly si na dívku, když jsme s bratrem odcházeli s našimi letními sousedy do lesa, jezdeckými kabinami a lezeckými stromy.
Padli jsme, ano, poškrábali jsme se, krev, rány, ale nic se nestalo, trochu peroxidu vodíku, skupina šmouh a šplhání zpět a vymýšlení příběhů. Dnešní děti, většina, stěží přemýšlejí o tom, že půjdou do lesa, a měli by je povzbuzovat rodiče děti kontaktují přírodu a hrát v něm bez potřeby externích hraček.
Když vidíme tento obrázek, můžeme všichni zvýšit povědomí o podpoře kontaktu s přírodou, povzbuzovat je, aby šplhali po stromech a hráli si v nich, pomáhali jim stavět kabiny, hledali staré plachty doma, aby si stany vyráběli, dávali jim staré plastové talíře a poháry že jejich kuchyně jsou namontovány ... (také je učí, že prostředí musí být později ponecháno čisté).
Na fotografii NurtureStore se objeví anglická zpráva, která říká:
Vylezte na strom, riskovat, pracujte jako tým, buďte dobrodružní, důvěřujte sobě, hrajte venku, znáte své limity, navazujte přátele
Také vám nechávám báseň, kterou jsem vzal z „Básní duše“, kterou napsal Alejandro José Diaz Valero.
Velmi nebezpečná hra si také pamatuje, když jsme v listnatých stromech vyšli na horu, abychom vyšplhali. Všechny vzpomínky pramení jasným způsobem, když jsme vyšplhali na pohár lezení z větve na větev. Pokud byl kufr velmi silný, hledala se cesta s naším partnerem, který sloužil jako žebřík. Vyšplhali jsme se na poslední větev, která nás už nebála, sledovali jsme panorama, zatímco jedli ovoce. Někdy, když jsme nebyli opatrní, došlo k občasné zlomenině, když jsme náhodou padli jako zralé ovoce. Lezení na hůlku guava bylo velkou výzvou, ať už to bylo loquat, tamarind orange, mango nebo mammon. Doba dětství nebezpečných stoupání nám dala jeho učení, abychom v životě vyšplhali.
