Bylo to začátkem tohoto roku, co jsem vám říkal o „Kiko pravidlu“ jako o nástroji, jak zabránit sexuálnímu zneužívání nezletilých. Ve Španělsku probíhá kampaň koordinovaná Federací asociací pro prevenci zneužívání dětí (FAPMI). Podporují informování a šíření výskytu této skutečnosti a také vytváření sítě subjektů působících v této oblasti, jakož i odpovídající sociální povědomí.
Na evropské úrovni byl učiněn důležitý krok, když 1. července 2010 vstoupila v platnost Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním (známá jako „Lanzaroteova úmluva“). Je to první mezinárodní nástroj, ve kterém sexuální zneužívání dětí je považováno za trestný čin bez ohledu na to, kdo je jeho autorem (příbuzný, instituce, organizovaný zločin, ...)
Už jsem vám řekl, že všechna opatření zaměřená na prevenci pohlavního zneužívání dětí podporovaná Radou Evropy a FAPMI jsou vyjádřena v souvislosti s tvrzením, že trpí „jedno z pěti dětí“, a v tomto případě jsou statistiky velmi důležité, stejně jako nárok na snížení čísla na nulu.
Ale je to opravdu o JEDNOM z každého PĚTĚ dětí?
Odhadovaná hodnota JEDEN pro každý PĚT vyplývá z a kombinace výsledků různých studií prováděných výzkumnými týmy v Evropě, a shoduje se se statistikami předloženými UNICEF, Mezinárodní organizací práce a Světovou zdravotnickou organizací.
JEDEN z každé PĚTI je číslo, které platí pro celou Evropu, ale nevylučuje rozdíly ve frekvenci mezi jednotlivými zeměmi. Studie v neevropských zemích, jako jsou Spojené státy americké a Kanada, vykazují podobnou úroveň četnosti.
V současné době je obtížné získat přesnou představu o skutečné situaci z následujících důvodů:
Mnoho případů sexuálního násilí zůstává nahlášeno
Provedené studie mají různé cíle a používají různé metody a definice.
Vedení rozhovorů s dětmi a dospívajícími vyvolává etické problémy.
Odborníci pracující s dětmi a pro děti (například v institucích) postrádají pokyny a procedurální nástroje pro hlášení sexuálního násilí na dětech a dospívajících.
Některé děti postrádají vhodné nástroje a prostředky k nahlášení sexuálního násilí, kterému jsou vystaveny, jako jsou děti neschopné se vyjádřit, velmi mladé, s mentálním postižením, těžce traumatizované atd.
Sexuální zneužívání dětí je každodenní realitou, než bychom chtěli poznat. Zároveň je to skrytá realita. Je to tak kvůli jeho vlastní kriminální povaze (agresor se bude všemi prostředky snažit, aby jeho činy nebyly odhaleny), ale také kvůli tichu, ke kterému jsou oběti odsouzeny. Toto mlčení je na jedné straně způsobeno manipulačními strategiemi zneužívajícími a na druhé straně bezbrannou situací, ve které se oběti dětí a dospívajících ocitají z evolučních důvodů a omezení jejich věku
Jak můžeme vědět, co se týče „sexuálního zneužívání dětí“?
Když mluvíme o tomto tématu, máme na mysli kontakty nebo interakce mezi dítětem a dospělým, když dospělý (agresor) používá nezletilou osobu k sexuální stimulaci, nezletilé nebo jiné osobě (což může být zase dospělý nebo jiná nezletilá osoba) ).
Útočníci jsou obvykle dospělí, kteří jsou dětem a dospívajícím známí, ale někdy mohou být také nezletilými.
Jsou různé formy sexuálního zneužívání. Je možné rozlišovat mezi těmi, kteří vyžadují fyzický kontakt (znásilnění, incest, pornografie, dětská prostituce, sodomie, dojemné, sexuální stimulace ...) a bez fyzického kontaktu (neslušná žádost o dítě nebo výslovné slovní svádění, sexuální jednání nebo masturbace v přítomnosti dítě, vystavení pohlavních orgánů dítěti, podpora dětské prostituce a pornografie, korupce nezletilých ...).
Předpokládám, že mnoho rodičů nechce slyšet ani o sexuálním zneužívání dětí, ale ačkoli zavíráme oči, tato realita ze společnosti nezmizí. Za to Informace jsou nejlepším nástrojem pro jejich řešení. A komunikovat s našimi dětmi naším nejlepším přínosem, jak tomu zabránit a (pokud se tak stane) čelit.
