Mateřství a smíření: 75 procent španělských matek má pocit viny za to, že nemohou trávit více času se svými dětmi

Když hovoříme o smírčím řízení, i když se postupně posouváme kupředu, víme, že v mnoha zemích máme ještě dlouhou cestu. Ale kromě mluvení o potřebách, které mají rodiny k získání lepších harmonogramů, aby lépe sladily svůj pracovní a rodinný život, musíme také hovořit o tom, co cítí matky, které pracují mimo domov.

V nedávném šetření provedeném v evropských zemích bylo zjištěno, že Španělské matky jsou nejvíce vinny z toho, že nemohou trávit více času se svými dětmi, jakož i další důležitá fakta o jeho pocitech ohledně smíření a mateřství.

Podle nejnovější evropské studie připravené společností Sitly, mezinárodní platformy, která přináší rodiny s chůvami v devíti zemích po celém světě, pro matky ve Španělsku jde o nedostatek smíření a pocit viny jdou ruku v ruce.

U dětí a dalších jsme matkami, ale také máme osobní touhy a neměli bychom se za to cítit provinile

Zpráva ukazuje, že z hlediska kombinace pracovního a rodinného života většina matek má problémy s tím. Ve Španělsku si 44% matek myslí, že je to téměř nemožné, zatímco v jiných zemích, jako je Itálie, to věří 23% matek.

Existuje výrazný rozdíl s ostatními severními zeměmi, kde existují lepší smírčí opatření, jako je Finsko, kde 35% matek považuje za snadné to provést, zatímco ve Švýcarsku a Belgii si 81% myslí, že ačkoli má určité potíže, je možné smír.

Pokud jde o chybu, 75% španělských matek se cítí provinile za to, že nemohly trávit více času se svými dětmi, ale také 69% z nich se cítí sobecky, když připouští, že by pro ně chtěli mít více času.

Proč bychom se neměli cítit vinní z toho, že bychom si u dětí a dalších měli sami čas?

V okamžiku, kdy na ně mají čas, 91% španělských žen tvrdí, že jsou tak zaneprázdněny prací a rodinnými povinnostmi a povinnostmi v domácnosti, že mít prostor pro to je něco, co nemohou najít, zatímco 69% z nich lituje, že malý čas, který mají „zdarma“, se nakonec věnuje práci v domácnosti.

Ale i když se cítí špatně, realitou je, že to není jejich chyba, ale že nedostatek smíření, ale také tlak vyvíjený společností, s tímto zastaralým pojmem nezištné „dobré matky“, která nechává všechno pro děti.

Z výsledků tohoto šetření můžeme získat dva hlavní závěry. Prvním je pokračovat v boji za dosažení požadovaného smíření. A druhý, to musíme i nadále povzbuzovat matky, aby se necítily provinile za to, že jim chtějí čas a za jejich osobní touhy.