„Šírejte“ lásku se dvěma dětmi doma

Jednou z mých největších obav před příchodem mého druhého dítěte bylo přemýšlet o tom, jak se bude cítit moje „nejstarší“ dcera, která se ještě neobrátila na dvě. A mým zájmem bylo vědět, jestli bych byl schopen „kompenzovat“ toto pravděpodobné znepokojení, protože jsem nebyl jediný dítě v rodině. Jak se láska ukazuje se dvěma dětmi doma?

Jak jsem řekl před několika dny, nastal čas „přehánět“ naši náklonnost k nejstaršímu synovi, také proto, že oni, „starší“, nás nyní potřebují ne jako dříve, ale více před příchodem nového bratra.

Na základě toho, jak se události odehrávají, jak jsme přizpůsobili koexistenci s novým členem rodiny a nakonec to, co jsem viděl, že pracuje, aby se moje nejstarší dcera necítila přemístěna, shromáždil jsem několik bodů Ukazují, jak šířit lásku se dvěma dětmi doma.

Samozřejmě se jedná o osobní zkušenosti, ale myslím, že mohou pomoci mnoha rodičům ve stejné situaci. A navzdory všemu se přiznám, že nezapomínám na malou tvář smutku, když mě moje dcera poprvé viděla otrávit. Aby se ten zármutek stal něhou, netrvalo moc. Zde je několik tipy pro postup procesu přizpůsobení:

  • Není třeba skrývat náklonnost k novorozence před nejstarším synem. Náš strach z poškození starších nás může vést k tomu. Starší však musí pochopit, že dítě je také součástí rodiny, a tak ho také bude milovat.
  • Před naším projevem náklonnosti k maličkému bude starší reagovat napodobováním dítěte („Jsem také malý chlapec a dělám pedrerety ...“) nebo jiným způsobem upozorňuje na naši pozornost. Znamená to jen, že chce to samé pro sebe.
  • Toto „přitahování pozornosti jiným způsobem“ může zahrnovat záchvaty hněvu a záchvaty hněvu. Je čas „zveličovat“ naši trpělivost a porozumění a přimět je, aby pochopili, že je také posloucháme, pokud budou jednat jinak.
  • Někdy překvapíme staršího syna, který se na nás dívá, zatímco děláme krantoñy nebo říkáme dítěti komplimenty. Dokážete si představit, co půjde hlavou? Je to nejlepší čas na výrobu carantoñas a opakování komplimentů, jeden pro dítě, jeden pro starší. Je to velmi zábavné.
  • Nic se nedá „přimět je, aby věřili“, že jsou menší, než jsou, zejména pokud to vyžadují: hrajte co jsou děti protože váš malý bratr udělá všechno přirozenějším.
  • Musíme přirozeně mluvit o nové složce domova a vyjádřit, že se naše láska nezmění.
  • Mnohokrát, více než slova, která stále ještě plně nerozumí, nelze přehlížet postoje rodičů, pohlazení a kontakt ve formě tance, her, zpěvu ... hmota.
  • Postupně můžete dítě začlenit do několika jednoduchých her se starším bratrem (lechtání, dlaně ...). Tímto způsobem přestane být „soupeřem“, když uvidí, že maminka nebo táta s ním stále hrají a baví se.
  • Pokud o to starší osoba nepožádá (slovy nebo gesty), není nutné zadávat nové úkoly „velkého bratra“ nebo ho přimět k účasti na péči o dítě. Ve skutečnosti si myslím, že to není vhodné, pokud je stále malé. Potřebuje adaptační čas a postupně bude definovat svůj prostor. Je však velmi běžné (a začíná to tam), že zvědavost ho vede k tomu, aby například viděl, jak se dítě vykoupat a chce si vzít ruku svým vlastním způsobem ...
  • Nechte staršího bratra, aby používal dětské hračky a doprovázel je ve svých hrách jako my s dítětem. Pravděpodobně brzy zjistí, že dávají přednost hraní s jinými věcmi.
  • Ne vždy máme odvahu nebo sílu „množit se“ a „zveličovat“ vzhledem k našemu tempu života nebo tisícům problémů, které mohou nastat během dne. V každém případě však nejmenší nejsou zodpovědní a nadále si zaslouží naši lásku a pozornost, i když v těchto případech jsou méně „přehnaní“.
  • Přiznám se, že ačkoli se nikdy nezbavím sdílení lásky s mým dítětem, zvyšují se, když je starší v posteli. V těchto chvílích najdu klid, který se sestra nebude cítit „méně“ a že nemusím znásobovat pozornost. Něco takového mimochodem dělá i v opačné situaci, když jsem sám s nejstarší.

Tyto tipy, jak jednat se dvěma dětmi doma, samozřejmě platí i pro případ, kdy se sejdou více než dvě děti, protože ve velkých rodinách s malými dětmi se situace příliš nezmění. Musíme šířit lásku se všemi dětmi rodiny a nezanedbávat ani jednu emoční potřebu těch, kteří přestali být malými.